Reklama
 
Blog | Petr Jan Vinš

Jak se dělá dezinformace

Je velmi poučné sledovat ruské chování kolem kauzy otrávení Skripalových v Salisbury. Odhaluje totiž poměrně přehledně strategii klasické dezinformační práce, nicméně to pozoruhodné je, že se tak děje na nejvyšší státní úrovni. Jeden z případů poslední doby k tomu představuje optimální studijní materiál.

Jedním z klasických postupů dezinformačního jednání, který můžeme sledovat nyní v případě Skripalových, stejně jako jsme ho viděli již dříve v případě sestřelení letu MH17, je neustálé generování všelijakých „alternativních“ vysvětlení. Většina z nich je dosti krátkodechá, brzo se ukáží jako nesmyslná, ale mezitím už jsou venku tři další a pomyslná informační clona tak houstne. Tyto „alternativy“ šíří – a to je specifikum ruského případu – cíleně oficiální státní místa (byť někdy „na půl úst“, aby byla zachována možnost se od řečeného distancovat) a následně je čile a koordinovaně přebírají a rozvádějí sítě dezinformačních médií, trollové a užiteční idioti v různých zemích, včetně prokremelsky orientovaných místních politiků, kteří těmto „alternativám“ dávají nádech legitimity. Nemusí být člověk ale kremlotroll, aby se nachytal – často se těmito svůdnými dezinformacemi „nakazí“ i běžný konzument internetových obsahů, protože „co kdyby“ a „na každém šprochu“… Nemluvě o tom, že taková skandální „alternativní“ teorie se samozřejmě šíří násobně snáz a rychleji, než její často relativně komplikované vyvracení.

Dezinformace šíří Rusko z nejvyšších míst

Úplně ukázkovým příkladem je kauza „švýcarské laboratoře“, která se před pár dny objevila. Do Čech zatím, pokud vím, nedolehla, ale asi časem dolehne. Oč jde:

Ruský ministr zahraničí Lavrov prohlásil, že laboratoř ve Spiezu v neutrálním Švýcarsku analyzovala vzorky z chemického útoku v Salisbury a našla v nich krom novičoku i látku BZ (3-chinuklidyl benzylát), patřící mezi psychicky zneschopňující látky, kterou Rusko nikdy nemělo, ale kterou během studené války disponovaly USA a Británie. Bum! Skandál…

Sama laboratoř ve Spiezu, která je státním zařízením, toto nikde dohledatelně neprohlásila a Lavrov samozřejmě neudal, odkud tuto „důvěrnou“ informaci má. Podle jeho prohlášení, které hraničí s konspirační teorií, byla laboratoří toto důležité zjištění v závěrečné zprávě pro OPCW (Organizaci pro zákaz chemických zbraní) zamlčeno, protože se nachází „pod silným tlakem západních států.“ Mezi řádky šířený obraz, který Lavrov maluje, je velice jasný – „neutrální laboratoř našla látku, která nemůže být ruského původu, takže si to asi Britové udělali sami a teď to svalují na Rusko a ještě chudáci vědci musí držet ústa a to inkriminující zjištění tajit.“

Švýcarská laboratoř ve Spiezu je špičkové státní pracoviště

Celé je to samozřejmě hloupost, ale velmi chytře postavená. Řeklo by se totiž na první pohled, že Lavrovův výmysl laboratoř může snadno dementovat a označit za lež… Jenomže ona nemůže. Komentovat veřejně výsledky zadaných testů totiž může zase jen OPCW jako zadavatel a zpráva laboratoře není veřejná. To Rusové samozřejmě vědí a počítají s tím, že než zpráva doputuje do OPCW, to ji prostuduje a případně vydá nějaké prohlášení, tak už zmíněné skandální obvinění bude dávno loňským sněhem a dávno se pojede zase jiný „alternativní“ narrativ. Ředitel švýcarské laboratoře, ve snaze s touto i pro něj samého nepříjemnou situací něco udělat, sice v rozhovoru pro švýcarské noviny Neue Zürcher Zeitung řekl, že „věří britským kolegům, že látku identifikovali správně,“ ale takové opatrné vyjádření, které balancuje na hranici toho, co vlastně říci smí, samozřejmě nemá takovou brizanci a dosah jako Lavrovovo skandální obvinění.

A odkud se vůbec vzala ta myšlenka s látkou BZ, která by na rozdíl od novičoku neukazovala k Rusům, ale na západ? Ke kontrolním mechanismům OPCW patří, že laboratoř dostane dva vzorky, jeden skutečný a jeden kontrolní s jinou látkou. A pouze zadavatel ví, který je který. A co poslat jako kontrolní vzorek jiného, než látku, kterou disponujeme…Lze se domnívat, že ruská rozvědka (Rusko je členským státem OPCW a má tam dozajista své lidi) zjistila identitu kontrolního vzorku a pak už stačilo jenom malinko posunout pravdu – nejlepší dezinformace není jak známo lež, ale něco pravdě-podobné – a udělat ze dvou vzorků jenom jeden a z nejvyšších oficiálních míst vytroubit skandální odhalení: Švýcaři našli látku, která nemůže být ruská a tají to!

Skutečně poučné a zároveň – nutno říci – chytře provedené. A v našem kontextu pak platí, že se znalostí těchto postupů může člověk snadněji dekódovat obdobné techniky, užívané některými českými ústavními činiteli a politiky…

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama